Nudistický hotel Playavera

Poté co jsme projeli již poměrně dost nudistických kempů a pláží, chtěli jsme si dopřát nový zážitek a navštívit nudistický hotel. Z nepříliš široké nabídky naturistických hotelů jsme si vybrali hotel Playavera (do loňska se jmenoval Vera Playa Club) ve španělské Andalusii. Po chvilkovém zvažování, že si koupíme zvlášť ubytování přímo v hotelu a zvlášť letenku jsme se rozhodli poprvé v historii našich nudacest koupit kompletní zájezd – hotel Playavera je v nabídce velkých českých cestovních kanceláří. Kdybychom kupovali přímo letenku i ubytování, nebylo by to levnější a navíc bychom museli řešit sami i transfer z letiště.

Hotel nás nezklamal a nabízel vlastně to, co se dalo podle recenzí i webu očekávat. Budova je již starší, ale na pokoji nebylo nic, co by nám chybělo, bufetové snídaně i večeře, které jsme měli v rámci polopenze+ byly výborné a obsahovaly i nápoje včetně piva a vína (přibral jsme několik kilo). Na dvoraně hotelu je velký bazén se dvěma skluzavkami, vířivka, minigolf, stolní tenis, pétanque a z dvorany je východ přímo na pláž. Hotel je plně nudistický. Poprvé jsme se svlékli až u bazénu, ale potom, co jsme zjistili, že je to zde normální jsme chodili nazí již z pokoje, a i po lobby hotelu. Co mě zaujalo oproti například Valaltě, že v hotelu Playavera byly někdy při aktivitách s hosty nazí i animátoři. Někdy. Nenašel jsem žádný klíč v tom, kdy ano a kdy ne. Asi jak se jim zrovna chtělo. Stejně by mě ale zajímalo, jestli tu alespoň občasnou nahotu mají v popisu práce nebo jim to vyhovuje. Věc, která na mě nepůsobila úplně sympaticky bylo způsob obsazování lehátek, kdy si každý obsadil lehátko již při cestě na snídani a nechal na něm ručník celý den, ať už tam byl nebo ne. Kdo přišel později měl smůlu, a to hotel ještě nebyl zcela zaplněn. Co se osazenstva hotelu týče, první večer se nám zdálo, že jako čtyřicátníci zde budeme zdaleka nejmladší, pár desítek let pod věkovým průměrem. No, později se v hotelu několik párů našeho věku a možná 2-3 mladší objevilo. Vzhledem k tomu, že jen o něco nižší  věkový průměr, byl i na pláži před hotelem, chtěl jsem to brát jako další důkaz toho, že nudismus je prostě hobby seniorů. Validitu tohoto důkazu však lehce snižuje fakt, že jsme na dovolené byly týden před začátkem místní sezóny, která prý začíná až 15. června. A výlet do blízkého starého malebného městečka Mojácaru nám ukázal, že důchodci, zvláště ti britští, byli naprosto převažující skupinou turistů i mezi nenudisty.

To, že vše bylo evidentně teprve v přípravě na sezónu nám ztížilo průzkum dalších nudistických pláží v okolí a zjištění, jak to s nudismem, možnostmi jeho praktikování a popularitou v námi navštívené části Španělska vůbec je. Na pláži, kde nikdo není prostě neověříte, zda je nudistická, jak říká mapa nebo ne. A v termínu naší dovolené (6. – 13. 6.) pláže poloprázdné a některé nebo někdy i úplně prázdné byly. Co se týče pláže, na kterou se vycházelo z hotelu, tak to je označená nudapláž („Playa de tradition nudista). Na jedné straně končí po cca 0,5 km cedulí „dále je nudismus zakázán“, na druhé straně ve směru na městečko Garrucha je cca po stejné vzdálenosti označení nudapláže, v opačném směru však vyslovený zákaz nahoty není. Zda je normální provozovat dlouhé nudistické procházky daleko směrem k městečku Garucha, jak jsme četli v některých komentářích, jsme však nemohli vzhledem k tomu, že na plážích skoro nebyly lidé, ověřit.

Z nabídky výletů cestovní kanceláře jsme si nevybrali. Částečně kvůli vyšším cenám, částečně kvůli tomu, že z kulturního pohledu nejzajímavější výlet (Granada a palác Alhambra) by znamenal strávit celkem 5 hodin v autobuse. U hotelu jsme se však přeci jen po několika dnech, kdy nám zcela vyhovovalo pro nás neobvyklé nicnedělání nudili. Proto jsme si kromě výletu autobusem (po pobřeží jezdí relativně často několik linek místních autobusů, z Very Playa jsou tak dostupná městečka Mojacar a Garuccha i samotná Vera) do již zmíněného městečka Mojacar, i půjčili auto a vypravili se do národního parku Cabo de Gata. Zážitkem byla již samotná cesta. Je tam krajina, kterou bych zařadil někam do Mexika či na „divoký západ“ a očekával, že se v ní budou prohánět Indiáni. Ono také se westerny právě v Andalusii prý často točí (zapomněl jsme zmínit, že v nabídce CK byl i výlet do westernového městečka a výjezd „džípy“ do prérie). My jsme ale také chtěli najít i nějaké další nudapláže, abychom Vám o nich mohli napsat. V národním parku nejsou žádné velké rezorty táhnoucí se podél pobřeží, kempy a hotely jsou jen v několika menších městečkách (po cestě jsme viděli obří hotelový komplex, který po soudních sporech s ekologickými aktivisty zůstal nedostavěný). My pro vystoupení víceméně namátkou vybrali pláž Playa de los Genovenses, kam se jelo cca kilometr po nezpevněné cestě, na jejíž konci se rozkládalo poměrně velké, v sezoně zřejmě placené, parkoviště.

Na pláži Playa de los Genovenses byli nudisté na jejím pravém konci, odděleném písečnou dunou. Nudapláž není oficiální, i za dunou se asi mezi pěti nudistickými páry vyskytovaly asi dva páry textilní. Hlavní textilní část pláže byla výrazně zaplněnější než ta nudistická, z rozdělení by se zde dalo potvrdit obvyklé pravidlo, že mládež a rodiny na nudu nelezou. Přes velké vedro jsme vystoupily na vyhlídku nad pláží a díky tomu jsme ze shora viděli a později sestoupili na téměř (byl tam jeden nudistický pár) osamocenou romantickou pláž s poměrně obtížným přístupem z útesu nad ní.

A zde jsme zažili asi největší zážitek dne – vylodění migrantů. Dlouho jsme u pobřeží sledovali velký motorový člun, z kterého někdo vyhazoval velké kanystry. Já jsme v tom hledal nějaký smysl (nějaké bójky), protože jsem vůbec nechápal, proč by někdo vyjel na moře, aby tam v určitých rozestupech vyházel prázdné kanistry a pak zase odplul. Ale kanystry plavaly k pobřeží a byl z nich cítit benzín. Po chvíli ze člunu tři mladíci vyskočili na pláž, čtvrtý odplul pryč. Vymočili se, odhodili bundy a vydali se do vnitrozemí. Cestou zpět jsme naše tři a ještě jednu další skupinu viděli po cestě po té nezpevněné, co jsme po ní přijeli k pláži. U silnice již čekal policejní autobus, který migranty z okolí sbíral.

Téma migrace pak chtě nechtě zaplnilo několik dalších desítek minut po cestě zpět. U mě teda chlapci ztratili dost bodů za to, že při tom vylodění hází kanystry se zbytky benzínu do moře a další věci nechali na pláži a dělají tak bordel v přírodě. Po nějaké diskuzi s přítelkyní jsme si k tomu hledali i informace na internetu. Zdá se, že Španělé řeší migraci mnohem méně než my. V podstatě to tam není politické téma. Důvodů je více – někdo ty rajčata ve sklenících pěstovat musí, Španělé to dělat nebudou (Jednak se jim nechce a jednak jich je v produktivním věku objektivně málo. Kromě toho, že španělská populace stárne, také dost Španělů „odmigrovalo“), jsou si s nimi kulturně bližší než my (ti tři chlapci, co jsme se s nimi potkali mluvili španělsky). A další důvody ať si najede sám ten, koho to zajímá. Já tímto končím politicko-společenskou vložku jakož i celý článek.

Na závěr jsem si vzpomněl ještě na jednu informaci, kterou jsme chtěli poskytnout. V diskuzi na naturistovi se objevila v komentáři informace, že prý příští rok bude hotel zavřený kvůli rekonstrukci a poté už asi nebude otevřený jako nudistický. Ptali jsme se na to na recepci a paní recepční ani pán v kanceláři, s kterým to konzultovala, o ničem nevěděli. Mimochodem, případnou motivaci k zachování hotelu jako nudistického budou určitě majitelům dávat i naši krajané. Až do hotelu přijedete, češtinu zde pravděpodobně uslyšíte.

Zas někdy příště.